Organický materiál tvořený rozkládajícími se rostlinnými zbytky v rašeliništích je cenným zdrojem energie, zejména v oblastech bez přístupu k tradičnějším palivům. Díky své schopnosti dlouhodobě uchovávat energii se využívá převážně k topení a k výrobě briket. Tento článek přináší přehled o těžbě rašeliny, její historii a metodách a také o tom, jak vypadá těžba rašeliny v ČR.
Proč se těžila rašelina?
Tradičně byla těžena jako zdroj paliva v mnoha částech světa, zejména v severní a západní Evropě, kde byla hojně dostupná. Těžba rašeliny nabízela alternativní řešení především v dobách se sníženou dostupností uhlí, typicky třeba za války, nebo v regionech s omezeným přístupem k jiným palivům. Kromě dostupnosti hrály v její prospěch i velmi dobrá výhřevnost.
Zdroj: Freepik
Využití v současnosti
Dnes se využívá nejen pro domácí topení ve formě briket, ale také v průmyslu a zemědělství, například jako půdní vylepšovač nebo substrát pro pěstování rostlin. Využití nachází i v oblasti wellness a kosmetiky, kde nachází uplatnění pro své regenerační a antiseptické účinky. Díky schopnosti absorbovat nečistoty a přebytečnou vlhkost je oblíbenou složkou přírodních deodorantů.
Příprava před těžbou
Před samotnou těžbou je potřeba ložisko řádně připravit. Obnáší to především odstranění stromů a rostlin na povrchu a odvodnění pomocí kanálů. Plánování odvodňovacího systému musí být realizováno s ohledem na okolní ekosystémy a vodní toky. Jakmile klesne hladina podzemní vody, rašeliniště začne vysychat. S těžbou jako takovou se začne minimálně po roce, jelikož je třeba odvést opravdu velké množství vody.
Způsoby dobývání
Historicky nejstarší a nejpracnější metodou je ruční těžba, při které se kusy rašeliny ručně vyřezávají a suší na vzduchu. Modernější a efektivnější je povrchová těžba, při které se používají speciální stroje pro odkrývání a sběr materiálu z povrchu rašeliniště. Třetím způsobem je válcová těžba, kdy se pomocí válcových strojů odebírají dlouhé pruhy rašeliny, které jsou následně rozdrceny a sušeny. Po vysušení na vzduchu nebo v sušárně přichází na řadu další zpracování.
Těžba rašeliny pro lékařské účely
Rašelina využívaná v lázeňství a lékařství nesmí vyschnout. Její těžba probíhá také strojově, ale v ložiscích, která nebyla úplně vysušena. Vytěžený materiál se uchovává a skladuje ve vlhku, aby nedošlo k jeho degradaci. Takto využívaný materiál je možné po využití vrátit na ložisko a po několika letech znovu použít, případně smíchat s novou. Obnovená rašelina je označována jako regenerát.
Těžba rašeliny ve světě
Těží se v mnoha zemích světa, ale největší producenti se nacházejí v severní Evropě, jako Irsko, Finsko a Švédsko, a v některých částech Ruska. Jedním z největších exportérů rašelinových produktu je Kanada. Tyto země mají k dispozici rozsáhlá rašeliniště a za sebou dlouhou historii těžby a využívání rašeliny jako zdroje energie.
Těžba rašeliny v ČR
Ve srovnání se severskými zeměmi je těžba rašeliny u nás omezenější. Je to dáno menším rozsahem rašelinišť, a také přísnějšími regulacemi. Tyto lokality jsou v ČR často chráněny pro svůj ekologický význam, což možnosti těžby značně omezuje a komplikuje. Přesto se v některých lokalitách těží rašelina hlavně pro zahradnické a zemědělské účely, jako palivo výrazně méně. Diskuze o udržitelnosti těžby a dopadech na životní prostředí však může vést k dalším omezením této činnosti.
Ochrana rašelinišť
Je důležité zdůraznit, že i přes dlouhou historii a rozmanité využití čelí těžba rostoucímu tlaku. Ten pramení zejména z obav o životní prostředí a změnu klimatu. Rašeliniště jsou klíčová pro uchování uhlíku, podporu biodiverzity a regulaci vodního cyklu. Je tedy nezbytné hledat rovnováhu mezi využíváním rašeliny a ochranou rašelinišť jako důležitého přírodního zdroje.
Probíhá načítání polohy ...
