Proces hoření dřeva

Hoření je chemická reakce, do které vstupují dvě veličiny:

hořlavina – v našem případě dřevo (ale i např. benzín, zemní plyn apod.) a

oxidační prostředek – v našem případě kyslík

Tato reakce se navenek projevuje uvolňováním tepla a světla.

Samotné dřevo je složeno z několika látek. Jsou to:

Látky spalitelné:

celulóza 40-50% (měkké dřevo 40%, tvrdé dřevo 45%)

lignin 20-30% (měkké dřevo 30%, tvrdé dřevo 20%)

hemicelulóza 20-30%

organické látky – pryskyřice (jehličnany), třísloviny (listnáče), tuky, terpeny

Látky nespalitelné:

anorganické látky – minerály, horniny apod. ty tvoří popel

voda – obsah je velice variabilní podle druhu dřeva a suchosti dřeva

Proces hoření má tři fáze:

1) zapálení

pomocí podpalovače palivové dřevo zapálíme, nejprve se ve dřevě ohřívá a odpařuje voda, nejprve volná, pak i voda vázaná, a formou spalin se dostává do komína. Obsah vody ve dřevě je rozdílný, uprostřed je největší a proto dochází po obvodu k praskání dřeva čímž se i doprostřed dostává teplo a odvádí voda, resp. pára. Pořád platí, že dřevo na topení má být dostatečně vysušené, protože nadbytečná voda se musí vypařit, ochlazuje jak dřevo, tak odcházející spaliny, které tak odvádí nevyužitou energii do komína, toto nedokonalé spalování způsobuje tvorbu sazí a vlhkost, což odtahovým cestám nesvědčí. V první fázi je taky nutno zajistit dostatečný tah komínu, aby spaliny mohly odcházet. 

2) zplynování

pro účinné spalování dřeva je nutné dosažení teploty alespoň 200°C a obsažené látky tak mohou zplynovat. Čím je teplota spalování vyšší, tím je toto zplynování efektivnější. Při teplotě nad 280°C pak rozklad dřeva neboli pyrolýza probíhá nejúčinněji. Všechny hořlavé látky jsou tak zplynovány. Při správném spalování je oheň jasně svítivý. Pokud je plamen nestálý a modrý tak je přiváděno velké množství vzduchu.

Podle barvy kouře můžeme rozlišit kvalitu spalování

Bílý kouř - většinou v zimě a když je štípané dřevo vlhké
Modrý kouř - znamená nízkou teplotu a tím pádem nedokonalé spalování
Černý kouř - malý přívod vzduchu, opět nedokonalé spalování a tvorba sazí

3) dohořívání

uhlíky, které zbývají v topeništi, dohořívají bez plamene, a zůstávají pak už jen nespálené látky ve formě popela. Čím je palivové dříví lépe spáleno, tím je popela méně, zpravidla pod 1% původní hmotnosti dřeva.