Výhřevnost patří mezi nejčastější parametr, podle kterého lidé dřevěné brikety vybírají. Číslo na obalu vypadá jasně: čím vyšší megajouly, tím víc tepla za méně peněz. Jenže realita topení je složitější. Dvě balení se stejnou „papírovou“ výhřevností mohou v kamnech hořet úplně jinak – a rozdíl poznáte nejen na teple, ale i na spotřebě, popelu a komfortu. Proč tedy samotné číslo výhřevnosti často klame?
Co výhřevnost vlastně znamená?
Výhřevnost dřevěných briket udává, kolik energie se uvolní při dokonalém spálení paliva v laboratorních podmínkách. Měří se u suchého materiálu, při ideálním spalování a bez ztrát. Jinými slovy: je to teoretická hodnota, ne záruka toho, co dostanete doma v krbu nebo kamnech. A právě tady vzniká první rozpor mezi realitou a marketingem.
Vlhkost: tichý zabiják tepla
Největším nepřítelem skutečné výhřevnosti je vlhkost. I malé procento vody v briketách znamená, že část energie se spotřebuje na její odpaření – místo aby ohřívala váš domov.
Výsledek?
- brikety hůř chytají,
- hoří kratší dobu,
- dávají méně využitelného tepla,
- zůstává po nich víc popela.
Zdroj: Freepik
Na obalu ale vlhkost často uvedena není, nebo jen velmi obecně. Dvě brikety se stejnou deklarovanou výhřevností tak mohou v praxi topit úplně jinak.
Složení a lisování rozhodují víc než číslo
Další faktor, který se do jednoduchého údaje nevejde, je kvalita vstupního materiálu a způsob lisování. Brikety z čistých pilin tvrdého dřeva, lisované pod vysokým tlakem, hoří pomalu a rovnoměrně. Naopak brikety z méně kvalitních směsí nebo s nedostatečným slisováním mohou mít sice pěkné číslo na obalu, ale v kamnech se rychle rozpadají a shoří „naprázdno“.
Výhřevnost briket totiž neříká nic o:
- délce hoření,
- stabilitě plamene,
- schopnosti držet žár,
- reálném komfortu při topení.
Marketingová čísla vs. reálné topení
Výrobci přirozeně uvádějí horní hranici naměřených hodnot – někdy za ideálních podmínek, které doma nikdy nenastanou. Spotřebitel pak očekává výkon, který se v běžném provozu prostě nedostaví. Proto se může stát, že levnější brikety s vyšší udávanou výhřevností vyjdou ve výsledku dráž než kvalitní brikety s nižším, ale poctivým údajem. Spotřebujete jich víc, častěji přikládáte a kamna se víc zanášejí.
Jak tedy vybírat chytře?
Místo honby za nejvyšším číslem sledujte:
- vlhkost briket,
- pevnost a soudržnost,
- druh dřeva,
- množství popela po spálení,
- a hlavně reálné zkušenosti uživatelů.
Skutečně kvalitní dřevěné brikety poznáte podle toho, že hoří klidně, dávají stabilní teplo a vydrží v kamnech dlouho – i když jejich výhřevnost uvedená na obalu není nejvyšší na trhu. Výhřevnost na obalu je dobrý orientační údaj, ale nikdy by neměla být jediným kritériem výběru. Skutečné teplo vzniká až kombinací kvality materiálu, nízké vlhkosti, správného lisování, a také správným způsobem topení. Kdo se řídí jen číslem, často topí víc, než musí – a platí za to nejen penězi, ale i pohodlím.
Probíhá načítání polohy ...
